Obětní hostina

K obětem podle starých řádů se pojily obětní hostiny. Z pokrmů totiž, které se obřadními úkony a modlitbami Nejvyššímu zasvěcovaly a spalovaly, část se při oběti oddělila a požívali jí jakožto posvátnou krmi kněz a ti, kdož obětní dar přinesli. Co znamenala tato hostina? Podáním zákonité oběti se Božství usmiřovalo. Mezi lidmi výrazem smíru a přátelství je pozvání k společnému stolu. Poněvadž pokrmem a nápojem se vytváří krev, požívání téhož pokrmu jaksi působí, že v spolustolujících koluje jedna krev, že žijí společný život. Bůh obětí uctěný a usmířený zve na důkaz smíru k hostině, při niž předkládá to, co mu bylo zasvěceno a se stalo jaksi božské. Co však ve starých obětech se toliko symbolisovalo, při nejsvětější Oběti se uskutečňuje: my podáváme Bohu v oběť dar nejvzácnější a jemu nejmilejší - jeho vtěleného Syna - a on na důkaz smíru a své božské lásky nás zve k hostině, při níž nám nabízí, co má nejvzácnějšího - své vtělené Slovo, Chléb života. Tím se dokonale splňuje, co Pán Ježíš byl přislíbil: "Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm" (Jan 6, 57).

Jak převelebné to tajemství Boží moudrosti, divotvorné moci a nevystihlé lásky! Avšak nesmírná důstojnost, k níž nás Bůh povznáší při svaté Hostině obětní, dopřávaje nám účasti na svém božství, zavazuje nás, abychom "žili důstojně Boha", jak často nabádá apoštol (Kol. 1, 10 a j). K tomu nám též dává chléb nebeský nadpřirozenou sílu.