Rozjímání 2

Růženec radostný

I. Kterého jsi, Pann, z Ducha svatého počala. Rozjímej:

Panna Maria vroucně touží po vykupiteli, slovy Isaiášovými vzdychá: "Rosu dejte nebesa, oblakové dštete Spravedlivého, otevři se země, vydej nám Spasitele!" Tak jí nalézá anděl Gabriel na modlitbách trvající a zvěstuje jí radost nad radost: Že příjde Vykupitel a ona sama že má býti matkou jeho. "Aj, já dívka Páně," v svaté bázni šeptá, "staniž mi se podle slova tvého," nevýslovně ostýchavě svoluje. Jaká pokora! I nebe dobývá. Maria, vypros mi milost sv. pokory!

II. S Kterým jsi, Panno, Alžbětu navštívila. Rozjímej: 

Matka Páně přes hory a doly pospíchá, příbuznou Alžbětu navštívit, o níž ví, že má dostati syna. S uctivostí má se k stařence a uvítána od ní jako matka Boží, pěje radostný chvalozpěv a zůstává u ní po tři měsíce, obsluhujíc ji věrně v době nejtěžší. Láska k bližnímu sladkou činí každou námahu. Maria, vypros mi milost soucitu a lásky k bližnímu!

III. Kterého jsi, Panno, v Betlémě porodila. Rozjímej:

V betlémský chlév uchýlil se světů Pán jako nemluvně. V chudé plénky zavinula jej panenská matka jeho, do jeslí na slámu vložila. Neměl, kam by hlavy sklonil, sám o sobě dosvědčuje Spasitel. Ale chudičkému nemluvňátku vzdávají čest andělé a koří se pastýři. Blahoslavená chudoba, její jest království nebeské! Maria, vypros mi milost svaté chudoby v duchu Syna svého!

IV. Kterého jsi, Panno v chrámě obětovala. Rozjímej:

Maria, Panna nejčistší, podrobuje se zákonu očišťování z úcty k božskému stanovení, které jí nezavazovalo. I božské nemluvně sklonilo se před zákonem pro syny lidské. Zbožný Simeon pozdravuje Spasitele svého a ochotně podrobuje se zákonu smrti. Jak ctihodná jest poslušnost před obličejem Páně! Maria, vypros mi milost radostné poslušnosti zákona!

V. Kterého jsi, Panno, v chrámě nalezla. Rozjímej:

Po teskných hodinách toužebného hledání radostné shledání. Maria nalézá Syna svého v chrámě uprostřed mudrcův, ani se mu obdivují a s úžasem naň patří. A Ježíš vrací se s matkou a pěstounem do Nazareta, aby tam v sladkém obcování s nimi dny mládí svého trávil. Šťastné přebývání s Ježíšem! Maria, vypros mi milost horlivosti v hledání Ježíše, mé spásy!

Růženec bolestný

I. Který se za nás krví potiti ráčil. Rozjímej:

Na hoře Olivetské Kristus se modlí, Duše jeho smutná jest až k smrti. Vidí své utrpení, vidí svou opuštěnost, nejbližší z učedníků ho zrazují, zapírají, nevděčný lid žádá si jeho smrti, vidí věřící, jak se nad ním i nad spasením svým zatvrzují, lhostejní, neteční! Vzdychá: "Otče, možno- li, odejmi ode mne kalich tento, abych ho nemusil píti: avšak ne má, ale tvá vůle staň se!" Ó hříchy, jak těžké jste vy břímě, krev tryská na skloněném čele Kristově! Maria, vypros mi milost hluboké lítosti nad hříchy.

II. Který pro nás bičován býti ráčil. Rozjímej:

Ježíš, můj Spasitel, spoután a přivázán ke sloupu. Rány dopadají na nevinné tělo, z rozdrásaných údů řine se krev. "Rota zlostníkův obklíčila mne: sčetli všecky kosti mé!" volá ústy Davidovými. "Není mu ani podoby ani krásy," svědčí Isaiáš, a naše neduhy nese, bolesti naše on snáší. Ó tělo, kolik jsi zhřešilo! Maria, vypros mi milost bdělosti nad smysly tělesnými!

III. Který pro nás trním korunován. Rozjímej:

Korunu z trní vtiskli na zsinalou skráň, v starý purpurový plášť oděli zbičované tělo a v rukou dali třtinu místo žezla. A smečka zlotřilých vojáků posměšně kleká a volá: " Zdráv buď, králi židovský!" a plivá na tvář jeho, políčky ho zasypává a bije třtinou v korunu hloub se zabodávající. Ó božské nevýslovné sebezapírání! To - li jest ten král slávy? Maria, vypros mi milost sebezapírání!

IV. Který pro nás těžký kříž nésti ráčil. Rozjímej:

Ježíš kráčí ulicemi města, doprovázen tupící jej lůzou. Padá pod křížem, oni pak ranami nutí jej vstáti. Šimon Cyrénský dojat pomáhá kříž nésti, Veronika podává mu roucho k utření a ženy jerusalemské pohnuly se k pláči, - on pak nezlořečil ani dni narození svého, ani svým katanům, neotevřel úst svých. Maria, vypros mi milost trpělivosti v soužení!

V. Který pro nás ukřižován býti ráčil. Rozjímej:

Na hoře Golgotě stojí Ježíš: roucha pozbaven, žlučí napájen, v pěti ranách konečně na kříži jest zboden. Tam mezi dvěma lotry nakloňuje hlavu a tiše skonává v přítomnosti matky své, jejíž srdce meč bolesti pronikl, jak věštil Simeon. Tak nás miloval! Maria, vypros mi milost lásky k Ježíši a oddanosti k tobě!

Růženec slavný

I. Který z mrtvých vstáti ráčil. Rozjímej:

Třetího dne zazářil hrob jeho - stal se slavný, jak předpověděl Izaiáš. Tu stojí Ježíš živý a vítěz nad smrtí a ďáblem. Marné byly úklady židů. Hle, zjevuje se matce své, kající Magdaleně, svým učedníkům i nedůvěřivému Tomáši. "Pán můj a Bůh můj!" doznává Tomáš. Kéž bych i já povstala z hříchů, v něž jsem pohřbila život svůj! Maria, vypros mi milost polepšení života!

II. Který na nebe vstoupiti ráčil. Rozjímej:

Ježíš prodlévá s učedníky svými naposled, stojí na hoře Olivetské prostřed nich, ještě poslední požehnání, a nese se vzhůru a mizí v oblacích nebeských, kamž za ním učedníci toužebně patří. A s ním se vznesli radostně spravedliví z předpeklí do otevřených bran věčného ráje. Za tebou, Ježíši, hledí i duše má, nebo kde poklad můj, tam i srdce mé. Maria, vypros mi milost horoucí touhy po nebi!

III: Který Ducha svatého seslati ráčil. Rozjímej:

V památném večeřadle Páně tísní se malá obec učedníků v sladkém očekávání, Maria uprostřed nich. A náhle jako vichr bouře přichází Duch svatý, seslán od Ježíše, sedícího po pravici Otce všemohoucího, jako ohnivý jazyk zaplál nad hlavou každého, a naplněni jsou Duchem svatým a mluví různými jazyky. Kéž Duch svatý nalezne příjemné místo i v srdci mém přebývání svému! Maria, vypros mi milost čistého srdce!

IV. Který tě, Panno, na nebe vzíti ráčil. Rozjímej:

Maria umírá, kolem lůžka jejího v pláči shromáždili se učedníci Páně. A přichází sám Ježíš neviditelný, s kůry svých andělů, aby odnesli liliovou duši její. Tělo položeno do hrobu a stráž andělská oslavuje hrob vroucími hymny, odcházejíce vznášejí přeslavné tělo k výsostem nebeského Jeruzaléma. Blahoslavení, kteří umírají v Pánu! Maria, vypros mi milost blažené smrti!

V. Který tě, Panno, na nebi korunovati ráčil. Rozjímej:

Maria sedí po pravici Syna svého, koruna z dvanácti hvězd září na hlavě její. Nesmírná jest sláva její a moc: andělé ji pozdravují jako královnu nebes, Ježíš činí ji pomocnicí křesťanův, útočištěm hříšníkův, v její ruce klade zlatý klíč od pokladů svých milostí, a rozkoš její býti se syny lidskými. Maria, vypros mi milost dětinské důvěry k tobě!

Imprimatur. Prague, 2. Maii 1913. Dr. Joannes Sedlák, vicarius generalis.