Modlitba ve stáří

Bože na nebesích, jak na mne dolehlo stáří a únava! Život má pro mne už jen trampoty a připadám si tak neužitečným. Často už nerozumím lidem a cítím se mezi nimi tak opuštěný. A přece by mé srdce ještě rádo rozdávalo lásku - jiného už nic nemám.

Chtěl bych domů k Tobě a ke svým drahým, Kteří jsou již u Tebe. Pevně však věřím, že můj život má ještě posvátný smysl, když mi jej tak dlouho ponecháváš.

Dívám se vždycky na kříž našeho Pána Ježíše Krista a čerpám z něho všechnu sílu. Pane Ježíši, když Tys visel v tisícerých bolestech na kříži, také už jsi nemohl nic dělat. Už jsi nemohl jít k lidem, abys jim pomohl a uzdravil je z jejich nemocí - jen krev tekla z Tvých ran. Zkusils hrozně, jak to je tvrdé a trpké, když lidé už o člověka nestojí. A přece jsi dal právě na kříži a s kříže to nejcennější: ze ztracených synů jsme se stali dítkami Božími. 

Věřím tedy, že i já mohu právě teď konat to nejlepší, když spojím své trampoty a svou opuštěnost s Tvým utrpením a nabídnu je s kříže svého života nebeskému Otci, aby všem lidem daroval bohatství svého požehnání. Amen.

Imprimatur. Brunae, die 19. Augusti 1953. DR. Josef Kratochvíl, Vicarius capitularis.

Kontakt

Bratrstvo Živého růžence Brno formosus@seznam.cz