Oběť dokonalá

Křesťanství je náboženství dokonalé. A tu dnes mnozí při otázce, jaká je vlastní oběť křesťanství, usuzují takto: Jen náboženství stará, nedokonalá, potřebovala oběti: Náboženství dokonalé nepotřebuje obětí, neboť je čistě duchovní. Řešíme- li však otázku s  tohoto hlediska, logický úsudek jest zcela jiný, totiž: Měla- li nedokonalá náboženství oběti nedokonalé, neplyne z toho, že dokonalé náboženství nemá míti vůbec obětí, nýbrž že má míti též vlastní oběť, a to dokonalou oběť. Tato dokonalá oběť království mesiášského byla též jasně již dávno předpověděna. Nejvýznačnější je předpověď, již vyslovil Bůh ústy proroka Malachiáše: "Nemám zalíbení ve vás a oběti nepřijmu z ruky vaší. Neboť od východu slunce až na západ veliké jest jméno mé mezi národy: na každém místě bude obětováno, a podávána bude jménu mému oběť čistá." (Mal. 1,10 až 11). Je zde řeč o oběti, jež se bude přinášeti na celém světě, trvale a bude to oběť dokonalá, v níž nalezne Bůh plné zalíbení. Každý z těch, k nimž bylo proneseno toto proroctví, věděl, co značí "oběť čistá" - že je to oběť nekrvavá. Splnila- li se všecka mesiášská proroctví na Kristu, také tato tak určitá předpověď čekala splnění. A došla velkolepého splnění. Spasitel, Velekněz Nového Zákona, jež přinesl Bohu Otci za lidstvo nejdokonalejší oběť, odkázal nám ve své závěti sám sebe, aby se jeho oběť jakožto "oběť čistá" tajemně obnovovala ve všech národech až do konce časů.

Zřejmě ustanovil Svátost oltářní jakožto oběť, neboť proměnil chléb ve své tělo, "Které se za vás vydává" (Luk. 22, 19), t. j. obětuje, a víno ve svou krev, "která se vylévá za mnohé" (Mat. 26, 27), což jest opět úkon obětní. A stálou obnovou této oběti uzákonil slovy: "To čiňte na mou památku."

Vlastní obětí Ježíše Krista byl jeho strastiplný život, jeho umučení a smrt. Všecky své zásluhy, všecko své utrpení podal Bohu Otci za nás lidi, splatil výkupné za naše viny, zjednal smíření, vzdal Nejvyššímu příslušnou chválu, úctu a vděčnost a nám získal přístup k milosti a slávě nebeské. Poněvadž pak byl Spasitel v jedné osobě Bůh a člověk, má každý jeho čin hodnotu nekonečnou, tudíž výkupné jím splacené daleko převažuje všecky dluhy a poklad jeho zásluh je nevyčerpatelný.

A tato oběť Kristova, dovršená smrtí na kříži, se tajemně obnovuje mocí Kristovou nekrvavě Obětí, jež se denně Bohu přináší na oltářích jeho Církve, věrně zachovávající jeho odkaz a příkaz. Tak zv. reformátoři popřeli tuto ustavičnou oběť Církve a jejich stoupenci opakují tuto námitku: Nač je potřebí jiné oběti než Kristova oběť na kříži? Což nestačila vlastní oběť Kristova k dokonalému usmíření Boha a k vykoupení všeho lidstva? - Avšak oběť Mše svaté není jiná oběť než oběť Kristova na kříži. V podstatě je to táž oběť, tajemně zpřítomněná, vždyť na oltáři je týž obětník a týž obětní dar jako na kříži, sám Ježíš Kristus. Na kříži nám Spasitel zásluhy vykoupení zjednal, v oběti Mše svaté nám je přivlastňuje. Jakožto původce pravého a dokonalého náboženství chtěl dáti svým věřícím pravou a dokonalou oběť, abychom přistupujíce k Bohu nepřicházeli s rukama prázdnýma, nýbrž abychom mu po každé přinášeli dar nekonečné ceny, důstojný jeho velebnosti a jím jej vždy znovu usmiřovali za hříchy své a celého světa, jakož i doplňovali nedostatky své služby a vyprošovali si potřebných milostí. Toliko ve způsobu obětování je rozdíl: na kříži se Kristus Pán obětoval krvavě, na oltáři nekrvavě, ač i tu je jeho smrt vyznačena oddělením krve od těla při proměně pod dvojí způsobou.

Obětí Mše svaté vzdáváme trojjedinému Bohu skrze Krista, s Kristem a v Kristu nejdokonalejší klanění, úctu a chválu, děkujeme mu za udílená dobrodiní, usmiřujeme ho a podáváme náhradu za své hříchy a nedbalosti a vyprošujeme si jeho milosti, dary, ochranu a pomoc, hlavně věčnou spásu. Je tedy Mše svatá dokonalá oběť chvály, díků, smírná a prosebná.

Dr Antonín stříž, kanovník na Vyšehradě
Imprimatur: Prague, die 8 februarii 1944 Prael. Dr Theophilus Opatrný vicarius capitularis N1661

Kontakt

Bratrstvo Živého růžence Brno formosus@seznam.cz