Svatý Alois

Svátek 21. června.

Na obrazech vidíme často svatého Aloise s útlou, měkkou tvářičkou, jako děvčátko a tak si mnozí představují též povahu sv. Aloisa. Ve skutečnosti byl pravým opakem toho: rázný, energický, rozhodný, nepřítel veškeré změkčilosti. Narodil se 9. března 1568 na zámku Castiglione poblíž Gardského jezera. byl ze starého knížecího rodu. Avšak jaký to byl rod! Byli to vládcové bezohledného násilí, bezměrné vášnivosti. Jaké to dědičné zatížení! Všecko to cítil na svém srdci. A hrdinsky se rozhodl, že s milostí Boží zvítězí nade vším zlem, jež hrálo v jeho srdci. Proto nenáviděl polovičatost. Proto někdy až přehání v sebezáporu. Je jemnocitný, ale přece tvrdý.

Jako třináctiletý hoch byl na královském dvoře španělském v Madridě. Byl přidělen králevici za panoše. Jednou stál králevic u okna a prudký vítr mu rozfoukal papíry. Hněvivě zvolal: "Větře, poroučím ti, abys mne již neobtěžoval." Sv. Alois řekl na to: "Nejjasnější pane, veleti můžete lidem a ti vás poslechnou, ale poroučeti živlům, zůstavil si Bůh sám sobě, jemu jsou podrobeni i největší panovníci světa."

Když později jako šestnáctiletý jinoch byl v Turině a při hostině jeden sedmdesátiletý šlechtic vykládal neslušné vtipy, neostýchal se ho Alois osloviti: "Nestydíte se jako stařec a jako šlechtic mluviti takové řeči před mladými lidmi? To znamená dávati pohoršení a špatný příklad." 

Když se vracel po moři domů, loď jejich byla pronásledována Turky. Zatím co ostatní se chvěli bázní, zvolal Alois: "Dejž Bůh, abychom měli příležitost státi se mučedníky!" 

Alois poznal, že chce, aby mu sloužil v řádě jesuitském. Když prosil otce o dovolení,  otec se rozhněval, ano pohrozil mu bičem. Alois však zůstal pevný. Otec, aby ho přivedl na jiné myšlenky, žádal, aby navštívil knížata a vévody italské. Syn poslechl, avšak leskem světských dvorů nedal se odvrátiti od Boha. 

Když se vrátil domů, doufal, že nyní dostane otcovo dovolení. Ale čekaly ho nové boje. Otec ho přemlouval, aby se stal světským knězem a nevstupoval do kláštera: "Hle, jsem nemocný, chceš mne takto opustiti?" 

"Otče, nemohu jinak než podle vůle Boží v Tovaryšstvu Ježíšovu sloužiti v Bánu." Rozhněvaný otec vykřikl: "Tak mi už nechoď na oči!" Alois okamžitě poslechl a odešel do domku půl hodiny od zámku. Když se otec o tom dozvěděl, nazval ho tvrdohlavcem a poručil mu, aby se vrátil. Alois ve své světničce padl na kolena a zapřísahal Boha, aby mu dal síly. Na důkaz svého rozhodnutí začal se nemilosrdně bičovati. Otec to pozoroval skulinou dveří a už nemohl odolati. Sám napsal do Říma, aby byl jeho syn přijat u jesuitů.

Ještě jednou se však jeho otcovská láska vzepřela vůli Boží. Ještě jednou se pokusil přemluviti syna: "Není to Bůh, který tě volá, nýbrž tvoje zbloudilá samoláska, máš - li lásku ke mně, musíš se vzdáti svého úmyslu. Hle, tvůj bratr Rudolf nemůže převzíti vládu, je ještě mladý a příliž živé povahy, vstoupíš- li do kláštera, zničíš celý náš rod. Hle, já jsem nemocný a sotva se pohybuji, potřebuji někoho, kdo by sňal se mne starosti vlády. Vstoupíš- li do kláštera, podlehnu starostem a námahám a budeš příčinou mé smrti." Jako meč zraňovalo každé slovo otcovo citlivé srdce svatého jinocha. Děkoval otci za všecku jeho lásku, avšak rozhodně odpověděl: "Otče, zasloužil bych pokárání, kdybych jednal ze své vůle. Když však Bůh mne volá, musím poslechnouti. Neboť Bůh praví: "Kdo miluje otce a matku více, nežli mne, není mne hoden." (Mt. 10, 37.) Bůh se postará o náš rod a naši zem"

Tak konečně zvítězil. V klášteře se podrobil nejpřísnější kázni. Když na počátku r. 1591 vypukl v Římě mor, úpěnlivě prosil představené o dovolení, aby mohl ošetřovati nemocné. Nakazil se a zemřel se slovy "Ježíš, Maria" na rtech. Bylo   to 21. června 1591. Bylo mu 23 let.

Imprimatur: Český Těšín, die 22. Februari 1947, Dr. Franciscus Onderek, Ordinarius. Nr 461/47 - Naše světla

Svatý Alois

Kontakt

Bratrstvo Živého růžence Brno formosus@seznam.cz