Budova kostela
Kostel byl postaven na místě původního gotckého kostela sv. Michala v letech 1659- 1679 v renesančně - barokním slohu. Jeho stavitelem byl Jan Křtitel Erna. Z venčí je budova prostá se dvěma loděmi, které se křížem protínají a okolo kterých je několik nepříliš hlubokých bočních kaplí. Protože kostel stojí na mírném svahu bývalého Rybného trhu- dnešního Dominikánského náměstí, je obezděn od severu terasou se zábradlím a schodištěm o šestnácti stupních. Chrám je zakončen půlkruhovou apsidou, vestavěnou do nádvoří bývalého kláštera. Frontu kostela tvoří asi 60 metrů vysoké věže s cibulovitými, zelenavou měděnkou zbarvenými báněmi, zakončenými lucernami a makovicemi s kříži. Tyto věže byly k průčelí chrámu přistavěny až roku 1740. Do věží byly vsazeny čtyři zvony, z nihž zvon svaté Barbory byl přenesen ze starého kostela. Tento zvon pochází ze začátku 16. století a váží 14 centů. Druhý zvon, který byl ve věži instalován, je též o váze 14 centů a byl odlit roku 1667 mistrem zvonařem Streckfusem "ke cti Boha všemohoucího a k poctě Panny Marie, Královny arcibratrstva svatého růžence. Tyto dva zvony se ze všech zvonů u svatého Michala zachovaly i do dnešních dnů. Smělé, nahoře pyramidovitě zůžené průčelí zdobí rozměrné okno a pět pískovcových soch: Nejvýše na hhřebenu střechy stojí okřídlený patron chrámu sv. Michal, po stranách čtyři světci - dominikáni. Jsou to sochy nahoře: svatý Hyacint a svatý Tomáš, nejníže: svatý Dominik a Vincenc z Ferrary. Sochy vytesal v roce 1728 Antonín Riga. Vstupujeme- li po schodišti do chrámu, tak uvidíme nad dveřmi z kamene tesaný znak nad hlavním, nevelkým portálem. Jsou na něm spojené erby budovatelů kostela hraběte Lva Kounice a jeho choti Eleonory z Dittrichštejna. Chrámová loď je dlouhá 49 metrů a 19 metrů široká.
Dojem chrámové vznešenosti doplňují sochy světců, které zdobí již zmíněné schodiště a terasu. Tyto sochy pocházejí z dílen Josefa Winterhaldera, Ondřeje Zahnera a Jana Adama Nessmanna. Sochy představují: Cyrila a Metoda, Ludmilu a Václava, Iva a Floriána, Jana Křtitele a Vincence z Ferrary, Aloise a Jana Nepomuckého.
Při vsupu do chrámu projdeme dřevěnou předsíní oranžové barvy, která zabraňuje průvanu a velkým teplotním výkyvům při průchodu lidí z a nebo do chrámu. Po té se před námi otevře výhled na hlavní loď, která je zaklenuta ve výšce 19 metrů a je zdobena geometrickým žebrováním. Stěny, pilíři členěné ztrácejí se po obou stranách ve třech bočních, emporami překlenutých kaplích. Postoupíme- li dále, rozšíří se prostor chrámu ještě více ve vznosné příčné lodi, jež má zřejmě gotický původ a na níž se připojuje nevelký presbitář s dvojí oratoří nad postraními kaplemi.