Atanášovo vyznání víry

Latinský text:

Quicúmque vult salvus esse, ante ómnia opus est, ut téneat cathólicam fidem: Quam nisi quisque íntegram inviolatámque serváverit, absque dúbio in aetérnum períbit. Fides autem cathólica haec est: ut unum Deum in Trinitáte, et Trinitátem in unitáte venerémur. Neque confundéntes persónas, neque substántiam separántes. Alia est enim persóna Patris ália Fílii, ália Spíritus Sancti. Sed Patris, et Fíli, et Spíritus Sancti una est divínitas, aequális glória, coetérna maiéstas. Qualis Pater, talis Fílius, talis Spíritus Sanctus. Increátus Pater, increátus Filius, increátus Spíritus Sanctus. Imménsus Pater, imménsus Fílius, imménsus Spíritus Sanctus. Aetérnus Pater, aetérnus Fílius, aetérnus Spíritus Sanctus. Et tamen non tres aetérni, sed unus aetérnus. Sicut non tres increáti, nec tres imménsi, sed unus increátus, et unus imménsus. Simíliter omnípotens Pater, omnípotens Fílius, omnípotens Spíritus Sanctus. Et tamen non tres omnipoténtes, sed unus omnípotens. Ita Deus Pater, Deus Fílius, Deus Spíritus Sanctus. Et tamen non tres dii, sed unus est Deus. Ita Dóminus Pater, Dóminus Fílius, Dóminus Spíritus Sanctus. Et tamen non tres Dómini, sed unus est Dóminus. Quia, sicut singillátim unamquámque persónam Deum ac Dóminum confitéri christiána veritáte compélimur: ita tres Deos aut Dóminos dícere cathólica religióne prohibémur. Pater a nullo est factus: nec creátus, nec génitus. Fílius a Patre solo est: non factus, nec creátus, sed génitus. Spíritus Sanctus a Patre et Fílio: non factus, nec creátus, nec génitus, sed procédens. Unus ergo Pater, non tres Patres: unus Fílius, non tres Fílii: unus Spíritus Sanctus, non tres Spíritus Sancti. Et in hac Trinitáte nihil prius aut postérius, nihil maius aut minus: sed totae tres persónae coaetérnae sibi sunt et coaequáles. Ita ut per ómnia, sicut iam supra dictum est, et únitas in Trinitáte, et Trínitas in unitáte veneránda sit. Qui vult ergo salvus esse, ita de Trinitáte séntiat. Sed necessárium est ad aetérnam salútem, ut incarnatiónem quoque Dómini nostri Iesu Christi fidéliter credat. Est ergo fides recta ut credámus et confiteámur, quia Dóminus noster Iesus Christus, Dei Fílius, Deus et homo est. Deus est ex substántia Patris ante sáecula génitus: et homo est ex substántia matris in sáeculo natus. Perféctus Deus, perféctus homo: ex ánima rationáli et humána carne subsístens. Aequális Patri secúndum divinitátem: minor Patre secúndum humanitátem. Qui licet Deus sit et homo, non duo tamen, sed unus est Christus. Unus autem non conversióne divinitátis in carnem, sed assumptióne humanitátis in Deum. Unus omníno, non confusióne substántiae, sed unitáte persónae. Nam sicut ánima rationális et caro unus est homo: ita Deus et homo unus est Christus. Qui passus est pro salúte nostra: descéndit ad ínferos: tértia die resurréxit a mórtuis. Ascéndit ad caelos, sedet ad déxteram Dei Patris omnipoténtis: inde ventúrus est iudicáre vivos et mórtuos. Ad cuius advéntum omnes hómines resúrgere habent cum corpóribus suis: et redditúri sunt de factis própriis ratiónem. Et qui bona egérunt, ibunt in vitam aetérnam: qui vero mala, in ignem aetérnum. Haec est fides cathólica, quam nisi quisque fidéliter firmitérque credíderit, salvus esse non póterit. Amen.

Imprimatur. Prague, die 10. Februari 1947. Prael. DR Theophilus Opatrný

Tradiční český překlad:

Kdokoli  chce býti spasen, jest především třeba, aby se držel katolické víry. Kdo by ji celistvou a neprušenou nezachovával, beze vší pochyby na věky zahyne. Víra katolická pak jest, že uctíváme jednoho Boha v Trojici a Trojici v jednotě. Nesměšujíce božských Osob, aniž dělíce jejich podstatu. Jiná jest totiž Osoba Otcova, jiná Synova, jiná Ducha Svatého. Avšak Otce i Syna i Ducha svatého jedno jest božství, stejná sláva, solečná věčná velebnost. Jaký Otec, takový Syn, takový Duch svatý. Nestvořený Otec, nestvořený Syn, nestvořený Duch Svatý. Nekonečný Otec, nekonečný Syn, nekonečný Duch Svatý. Věčný Otec, věčný Syn, věčný Duch svatý. A přece ne tři věční, nýbrž jeden Věčný. Rovněž tak nejsou tři nestvoření, aniž tři nekoneční, nýbrž jeden Nestvořený a jeden Nekonečný. Podobně jest všemohoucí Otec, všemohoucí Syn, všemohoucí Duch svatý. A přece nejsou tři všemohoucí, nýbrž jeden Všemohoucí. Tak jest Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý. A přece ne tři bohové, nýbrž jeden jest Bůh. Též jest Hospodin Otec, Hospodin Syn, a Hospodin Duch svatý. A přece nejsou tři Hospodinové, nýbrž jeden jest Hospodin. Neboť tak, jak jednotlivě o každé z Osob vyznáváme, že jest Pán a Bůh, jak nám přikazuje křesťanská víra, tak nám zakazuje katolické náboženství mluviti o třech bozích a Hospodinech. Otce nikdo neučinil, nestvořil ani nezplodil. Syn pochází jen od Otce: nebyl učiněn, ani stvořen, nýbrž zplozen. Duch svatý od Otce i Syna nebyl učiněn, ani stvořen, ani zplozen, nýbrž vychází. Jeden jest tedy Otec, nikoli tři otcové: jeden Syn, ne tři synové: jeden Duch svatý, ne tři duchové svatí. V této Trojici z osob není dřívější nebo pozdější, žádná větší ani menší, nýbrž všechny tři Osoby jsou souvěčné a navzájem rovny. Takže ve všem, jak již bylo řečeno, je dlužno klaněti se Jednotě v Trojici i Trojici v Jednotě.  Kdo tedy chce býti spasen, ať takto smýšlí o nejsvětější Trojici. Ale k věčné spáse se potřebné, abychom také věrně věřili ve Vtělení našeho Pána Ježíše Krista. Správnou vírou tedy jest, abychom věřili a vyznávali, že náš Pán Ježíš Kristus, Syn Boží, jest Bůh a člověk. Bohem jest z podstaty Otcovy, před věky zrozený: člověkem jest z podstaty Matky narozený v čase. Dokonalý Bůh, dokonalý člověk:  s rozumnou duší a lidským tělem. Rovný Otci podle božství: menší Otce podle člověčenství. Ačkoliv je Bůh a člověk, není dvojí. - Jediný jest Kristus. Jest jediný nikoli tak, že by se božství proměnilo v tělo: nýbrž tím, že on, Bůh, přijal člověčenství. Jediný ne smíšením podstaty, nýbrž jednotou osoby. Neboť jako rozumová duše a tělo jeden  jest člověk, tak Bůh a člověk jest jeden Kristus. Jenž trpěl pro naši spásu, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých. Vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha, Otce všemohoucího, odtud přijde soudit živých i mrtvých. K jeho příchodu mají všichni lidé vstáti z mrtvých se svými těly: aby vydali počet ze svých skutků. A ti, kteří činili dobře, půjdou do života věčného, kteří všakkonali zlé, do věčného ohně. Toto jest víra katolická, kdo by ji věrně a pevně nezachovával, nemůže být spasen. 

Imprimatur. Prague, die 10. Februari 1947. Prael. DR Theophilus Opatrný