Svatá Ludmila, vdova

Sv. Ludmila (Lidmila), dcera vladyky pšovského (hrad Pšov, nynější Mělník), byla manželkou českého vévody Bořivoje z rodu Přemyslovců. Bořivoj zavítal r. 874 s četnou družinou na dvůr moravského knížete Svatopluka, tam poznal sv. Metoděje, jenž vyučiv knížete pravdám křesťanským, pokřtil jej i jeho družinu. Bořivoj, vraceje se do Čech, vzal s sebou kněze Pavla Kaicha, žáka sv. Metoděje. Ludmila se stala horlivou služebnicí Kristovou: ráda poslouchala slovo Boží, zpívala chvály Bohu a prokazovala hojné skutky křesťanského milosrdenství lidem trpícím, takže nazývána byla "matkou chudých". Oba manželé jali se stavěti v Čechách křesťanské svatyně.

Po smrti Bořivojově, r. 894 stal se knížetem syn jeho Spytihněv, a když r. 912 zemřel, Vratislav: Vratislav pojal za manželku Drahomíru. Někteří ji líčí jako ženu dobrou, jiní jako ženu zlou, hrdou a svéhlavou. Snad mají obojí pravdu: neboť v každém člověku roste a vzmáhá se zlo i dobro, a to bylo právě umění světců, že dovedli potlačiti zlo, pokud ještě bylo slabé: a to je neštěstí přemnohých lidí, že nechávají růsti zlo tak, že je nakonec uvrhuje do záhuby. Z jednoho hříchu pochází druhý, třetí a nekonečná řada jiných. Tak to bylo u Drahomíry: že nepřemohla závist, to byl počátek tak mnohých hříchů a tak mnohého neštěstí.

Drahomíra povila svému manželu tři syny: Václava, Boleslava a Spytihněva a čtyři dcery, z nihž se výslovně připomíná zbožná Přibyslava. Ovdovělá Ludmila věnovala nejněžnější péči Václavovi.

Když kníže Vratislav zemřel r. 921, měl vládnouti nejstarší jeho syn Václav. Protože však byl nezletilý, ujala se vlády manželka Vratislavova Drahomíra. 

Drahomíra však žárlila na svojí tchyni Ludmilu, že byla tak oblíbena u lidu. Ludmila brzy poznala zlou závist své snachy a vzkázala jí: "Po žádné části tvého území hříšně jsem nezatoužila, ani žádného panování nad tebou si nežádám. Vezmi syny své nazpět, a jak ti libo, vládni jimi. Mně pak povol sloužiti všemohoucímu Kristu, na kterém místě chceš." Ludmila se odstěhovala na hrad Tetín a předvídajíc, co se stane, připravovala se na smrt dobrými skutky a přijímáním svatých svátostí. Avšak závistivá Drahomíra se nespokojila s tím, že Ludmila ustoupila v ústraní. Najala dva vrahy Tunu a Komoně a ti v noci před 16. zářím vnikli na Tetín. Světice se tázala vetřelců: " Co chcete činiti? Ublížila jsem vám kdy? A nevzpomínáte dobrého, jež jsem vám prokázala?" Ale vrahové zůstali zatvrzelí. Ludmila prosila: "Poshovte maličko, až se pomodlím." A když se pomodlila, řekla: "Jestliže jste přišli, abyste mne usmrtili, setněte mi hlavu!" Vrahové však nedbali její prosby, strhli jí závoj a zardousili jí. Bylo to 15. září r. 921.

Drahomíra darovala vrahům skvosty a nádherné šaty, ale trest Boží stihl je v brzku. Když si počínali pyšně a vyzývavě, Drahomíra přemýšlela, jak by se vrahů zbavila. Tuna dozvěděv se o tom uprchl a toulal se v cizině, Komoň byl na útěku chycen a na smrt odsouzen.

Mučednická smrt zbožné a dobročinné kněžny Ludmily vzbudila v lidu českém hluboký žal a hrob její nabýval čím dále, tím větší úcty. Drahomíra zvědivší o tom, dala proměniti dům svaté kněžny v chrám, jenž zasvěcen byl na počest svatého archanděla Michaela, aby zázraky, které by se na tomto místě staly, nepřičítal lid svaté Ludmile, nýbrž svatému Michalu. Ale lid neustal zbožně putovati na Tetín a ctíti Ludmilu jako oslavenou mučednici Boží. Nazývali jí "matkou české země, matkou českého národa". Svatý Václav dal ostatky sv. Ludmily přenésti do Prahy a pochovati v chrámě sv. Jiří, kde dosud odpočívají.

Imprimatur: Český Těšín, die 22. Februari 1947, Dr. Franciscus Onderek, Ordinarius. Nr 461/47 - Naše světla