Svatí Cyril a Metoděj

Svátek 5. července.

Cyril a Metoděj pocházejí ze Soluně, makedonského města. Otec jejich Lev byl vysoký hodnostář vojenský. Měli 5 sourozenců. Nejmladší byl Konstantin, později Cyril nazvaný, narodil se r. 827. Po studiích stal se Konstantin knihovníkem při chrámu sv. Moudrosti.

R. 851 poslal Omar, vladař Saracénů v Melitě, do Cařihradu tento vzkaz: "Můžete - li zjevně vyložiti nauku o Trojicu Boží, pošlete nám muže, jenž dovede nás o tom přesvědčiti a překonati." Pozvání tomuto nebylo lze se vyhnouti, jinak by tvrdí Saracéni řekli, že křesťané nedovedou hájiti své víry. I povolal princ Michal Konstantina a řekl mu: "Slyšíš - li, filosofe, co proti víře naší muví Agarjané? Ty jakožto sluha nejsv. Trojice jdi a opři se jim! Bůh dá milost a sílu, abys je přemohl jako David Goliáše." 

Konstantin, znaje jazyk arabský, šel. Když přišel do Melity, zpozoroval, že Agarjané pomalovali dveře křesťanů obrazy ďáblů. Saracéni se ho tázali posměšně: "Víš - li pak, co ty obrazy znamenají?" Konstantin odpověděl vtipně: "Kde jsou obrazy ďáblů zvenčí, tam jsou křesťáné uvnitř: kde obrazy ďáblů zvenčí nejsou, tam jsou bezpochyby ďáblové uvnitř."

Za učené hádky o víru namítali Agarjané, že mezi křesťany jsou roztržky ve víře a že se jejich život nesrovnává s věrou křesťanskou. Na to řekl Konstantin: "Bůh náš jest jako hlubina mořská. Mnozí chtějíce bytost jeho vyzkoumati, vydávají se na hlubinu tu, ale jen ti, kdož jsou duchem silni, poznávají hos milostí jeho a přeplavují se šťastně vírem pochybností k pravdě, kteří však jsou rozumu slabšího, neb se plaví na zpuchřelých korábech porušené vůle, ti uponou. Vaše mohamedánská víra jest však jako potůček, jejž může každý pohodlně překročiti. Váš Mohamed neuložil vám nic těžkého, ale povolil vám oddati se hněvu a žádostem tělesným. Jinak Kristus: on pozvedl člověka od země k nebesům, a proto žádá od člověka těžkých věcí, aby se sebezapíráním a přemáháním tělesných chtíčů přibližoval k andělům." 

Když se potom Agarjané opovážili mluviti rouhavě a potupně o nejsv. Trojici, zakřikl je Konstantin a vyložil jim toto tajemství slovy samého Mohameda, čímž nevěřící nemálo byli zaraženi. 

Později vychloubali se Saracéni domělou svou učeností. Konstantin je však zahanbil podobenstvím řka: "Člověk nějaký nabral z moře vody a maje jí v koženém měchu chlubil se cizincům, že vody takové nikdo nemá. I přišel k němu muž z pomoří a řekl mu: "Blázne, nestydíš se vychloubati se tímto smrdutým vakem? Co tu ve vaku schováváš, toho my máme celé moře." Tak i vy se chlubítesvou troškou moudrosti, kterou máte od nás."

Tito jsou otcové naši!

Do cařihradu přišli poslové moravského knížete Rostislava prosit o věrozvěsty. Řekli: "Lidé naši odstoupili od pohanství, ale nemáme učitele, který by nám jazykem naším vyložil pravou víru křesťanskou." Císař zavolal Konstantina a pravil mu: "Vím, že jsi unaven, filosofe, ale je záhodno, abys šel na Moravu, neboť nikdo jiný by nedovedl dílo to tak dobře vykonati. Vezmi s sebou bratra Metoděje, jste Soluňané a umíte dobře po slovansku hovořiti." Konstantin ujal se díla, utvořil písmo pro slovanský jazyk a začal překládati Písmo svaté a bohoslužebné knihy. A pak se dali svatí bratři na cestu a horlivě hlásali pravdy Boží na Moravě. Lid jim dobře rozuměl a přilnul k nim dětinskou úctou a láskou jako ke svým duchovním otcům. Za pět let stala se Morava katolickou.

Papež mikuláš I. (857 -867) uslyšev o blahodárné činnosti svatých bratří povolal je do Říma. Poslechli rádi, neboť se už dříve chystali do Říma, aby tam donesli ostatky sv. Klimenta, aby podali obvyklou zprávu o své činnosti misionářské, vyžádali si schválení pro slovanský překlad posvátných knih a aby poprosili o povolení slovanské liturgie (bohoslužby). 

Nežli došli do Říma, zemřel papež mikuláš I.  Nástupce jeho Hadrián II. uslyšev, že nesou ostatky sv. Klimenta, zaradoval se a slavným průvodem je uvedl do města. Papež po zralé úvaze schválil liturgické knihy slovanské, posvětil je a položil v kostele Panny Marie Větší na oltář. Potom za jeho přítomnosti sloužena byla mše sv. v jazyku slovanském. Nakonec oba bratři byli vysvěceni na biskupy misionářské.

Tu pojednou ochuravěl Konstantin a cítě blížiti se smrt, vstoupil do kláštera. Přijal tam jméno Cyril. Na smrtelném lůžku domlouval svému bratru:"Hle, bratře! Až dosud jsme byli oba spřaženi, jednu brázdu táhnouce. A nyní já padám na líše a ukončuji den svůj. Vím, že velmi miluješ horu (klášter olympský), ale nechtěj pro horu opustiti učení své na Moravě. Zůstaň u toho dobrého lidu a vyučuj ho pravdě Boží!"

Křížová cesta.

Metoděj se vrátil na Moravu sám. Byl jmenován arcibiskupem pannonským. Avšak jeho činnosti postavili se veliké překážky na odpor. Biskupové franští činili si nároky na území Moravy a Pannonie. Na jejich rozkaz byl Metoděj jat, odvezen do německa, uvržen do tuhého žaláře a tam byl držen půl třetího roku. Metoděj se odvolal k papeži Janu VIII., zen vše vyšetřil, vysvobodil Metoděje a přísně potrestal provinilé biskupy.

Metoděj se vrátil na Moravu, Radost Moravanů byla veliká, že jim byl vrácen milovaný arcibiskup. V tu dobu (r. 874) pokřtil metoděj českého vévodu Bořivoje. Tím byl učiněn veliký a rozhodující krok, aby veškerý národ český byl obrácen na víru křesťanskou. Bořivoj vzal sebou kněze Pavla do Čech. Manželka Bořivojova, kněžna Ludmila, přilnula ke Kristu a v brzku byl zbudován chrám na Levém Hradci a na hradě Pražském. 

Němečtí biskupové však nepřestávali strojiti úklady Metodějovi. Pomlouvali jej, že prý není pravověrný, že prý slouží mši svatou v jazyku barbarském, aby snadněji ukryl své bludné učení. Metoděj se odebral na pozvání papeže Jana VIII. do Říma a osvědčil přesnou víru katolickou, také přesvědčil papeže o prospěšnosti obřadů slovanských dokládaje, že za příčinu slovanských služeb Božích víra křesťanská zapustila hluboké kořeny mezi Slovany. Papež shledal Metoděje úplně pravověrným a písemně dovolil konati služby Boží jazykem slovanským. 

Na žádost knížete Svatopluka byl Němec Vichting vysvěcen za biskupa nitranského, ovšem s rozkazem, aby ve všem podle církevních zákonů byl poslušen arcibiskupa svého Metoděje. Ale biskup Vichting se nad Metoděje povyšoval, lhal, že má tajné rozkazy od papeže, že prý z vůle papežovy Metoděj je postaven pod jeho dohled. Metoděj byl nucen dopisem otázati se papeže, jak se věci mají. Papež uklidnil arcibiskupa a slíbil, že viníka potrestá. Tak svatému Metodějovi nastaly pokojné časy a mohl po tři léta klidně pokračovati v apoštolském svém díle. Přeložil Písmo svaté až na knihy Machabejské. Byl asi všedesátém roce věku svého, když na Velehradě v Pánu zesnul dne 6. dubna 885.

Imprimatur: Český Těšín, die 22. Februari 1947, Dr. Franciscus Onderek, Ordinarius. Nr 461/47 - Naše světla