Rozjímání podle Dominikánského manuálu z roku 1932
Tajemství radostného růžence.
1."Kterého jsi, Panno, z Ducha svatého počala."
Pojď v duchu do malé světničky v Nazaretě a pozoruj Pannu Marii, jak je pohřížena ve vroucí a zbožnou modlitbu! Teď anděl, od Boha poslaný, jí pozdravuje. Co odpovídá Maria? Poslušně a pokorně dí: "Ejhle, dívka Páně, staniž se mi podle slova tvého!" Nauč se od ní modliti: "Bože, buď vůle tvá!"
2."S kterým jsi, Panno, Alžbětu navštívila."
S radostí spěchá Panna do Hebronu k sv. Alžbětě. Čím se cestou zabývá? - "Velebí duše má Hospodina!" O čem mluví Maria a Alžběta? Co tam Panna Maria dělá po tři měsíce? Pokorně vykonává nejnižší služby, všude pomáhá radostně, skromně a tiše! Naučme se od ní lásce a pokoře ve styku s druhými, zvláště při návštěvě nemocných!
3."Kterého jsi, Panno, v Betlémě porodila."
Spěchejme s pastýři k jesličkám! Jaká to chudoba ve chlévě! Ale u Panny Marie není ani stínu trpkosti, že ji nepřijali: chce činiti pokání za přepych světa "Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle!" Ano, Boží sláva je pramenem pokoje lidstva. Kdo hledá jen Boží slávu, najde pokoj pro svou duši. Naučme se ve spokojenosti hledati jen slávu Boží a radovati se ze všeho!
4."Kterého jsi, Panno, v chrámě obětovala."
Matka obětuje své dítko. Již začíná oběť, která bude dovršena na kříži. S radostným srdcem slyší hlas Simeonův: "On je světlo k osvícení národů." Leč tím větší bolest, když se k ní obrací prorok a předpovídá: "Tvou vlastní duší pronikne meč." Ona vidí před sebou bolesti, kříž a smrt. Co odpovídá? "Bože, já chci. Chci trpěti, chci se obětovati."
Naučme se obětovati!
5."Kterého jsi, Panno, v chrámě nalezla."
Spasitel je opět v chrámě. "A všichni se divili učenosti jeho." Tehdy zasvítil jen paprsek vycházejícího slunce . Jednou právem o sobě řekne: " Já jsem cesta, pravda a život." Než ale začne kázati slovem, káže životem plným poslušnosti a pokory. Tři léta působí veřejně, desetkrát déle skrytě.
Tajemství bolestného růžence.
6. "Který se pro nás krví potiti ráčil."
Nauč nás, ó Pane, čeho je nám třeba! Na hoře olivetské začíná hrůzyplná noc. Nevýslovná samota a opuštěnost tíží duši Spasitelovu. Pán leží - hlavu na skále, ruce sepjaté. Před sebou vidí, co se na něm vyplní: zradu apoštolovu, políček, odsouzení, bičování, kžížovou cestu, Kalvárii. Ale umříti za pravdu není ještě nejhroznější. Jeho oko vidí dále, vidí, že pro tak mnohé umře nadarmo. "Otče, je- li možno, vezmi tento kalich odemne." Hledá někoho, kdo by mu pomohl. Apoštolové spí. "Šimone, spíš? - Hle, Jidáš nespí." Svět katolický spí spánkem lhostejnosti a vlažnosti. Svět se posmívá nekonečné lásce! "Otče, odejmi tento kalich". Ach nikoliv! On jej musí píti - on dokoná svou cestu. Tedy viděl také nás - byl mu náš život útěchou neb bolestí?
7."Který pro nás bičován býti ráčil."
Děsný to obraz! Roucho mu strhli, ruce přivázali k sloupu. Teď začínají své ukrutné dílo! - Rána za ránou padá, krev teče. Jedni jsou již unaveni krvavou prací... Tu druzí přicházejí... A zas jiní... Bič potupy a posměchu padá na mystické tělo Kristovo, na jeho dílo a na jeho svatý zákon. Nemravnost se posmívá jeho nahotě. Všecko se šlape rozvášněnou žádostivostí. A synové církve přicházejí a drásají jeho nejsvětější tělo. Ó svatá krvi! Očišť naše hříšné duše růžovou svou rosou! Odvrať od nás bič spravedlnosti, ó Spasiteli, který jsi pro nás bičován býti ráčil.
8. "Který pro nás trním korunován býti ráčil."
Král nebes i země potupen a posmíván jako blázen! Ježíši, proč to trpíš? Jediným slovem můžeš poraziti své nepřátele, a ty mlčíš? "Chci činiti pokání za tvou pýchu, za to, že ty pozvedáš hlavu nad jiné, chci já jí skloniti pod trnovou korunu. Za to, že ty pohrdáš jinými, chci já být pohrdán. Za to, že ty tupíš, haníš jiné a posmíváš se jim, chci já býti tupen, pohaněn a posmíván!" Ó Ježíši, buď milostiv mně hříšnému a pro své hluboké ponížení znič a zahanbi pýchu a marnivou ctižádost!
9." Který pro nás těžký kříž nésti ráčil."
Ulicemi jerusalémskými se hrnou proudy rozvášněného lidu. I slyší křik a posměch a surová slova. Tu blíží se zástup vojáků, uprostřed nich znavený muž. Těžký kříž tlačí ho k zemi, padá a pádem se zraňuje o kamení. Bijí jej a jím smýkají, aby vstal a kráčel dál. Smutně se ohlíží."není tu nikoho, kdo by se smiloval?!" Klesá znovu a vstává, kráčeje cestou bolestnou. Kráčí světem dosud. Potkává i tebe. "Quo vadis, Domine?... Kam jdeš, Pane?" Tážeš se. "Jdu, abych se ještě jednou dal přibíti na kříž - za tebe. Pojď, vezmi kříž svůj a následuj mne! Já ti pomohu." Pane, já chci!
10. "Který pro nás ukřižován býti ráčil."
Kruté dílo přibíjení na kříž je ukončenou. Kříž vztyčen. Kristus mluví - poslední slova. Slova odpuštění, přímluv, přislíbení a lásky. Potom vítězný výkřik a je mrtev. Ježíš je mrtev! - Slunce shaslo, nastala hluboká noc. - Skály pukají, hroby se otvírají, jako by poslední chtěly vyřknouti. Ježíš je mrtev! Prudká vichřice nese tuto zvěst světem a trhá záclonu před svatostánkem. - Světem jde bolestný nářek: "Ježíš je mrtev!" - "Tak umírá člověk!" - V pravdě tento člověk byl Syn Boží." A pod křížem klečí hříšnice Máří Magdaléna. S ní klekněme i my, a kajícně a vděčně se modleme: "Klaníme se tobě, Pane Ježíši Kriste, neb skrze svatý kříž svůj svět si vykoupil."
Tajemství slavného růžence.
11. "Který z mrtvých vstáti ráčil."
Surexit! Ježíš žije, vstalť jest! "Mistr můj živ jest." Jásá Magdalena. "Vstal z mrtvých!" Plesají učedníci. Ano, Pán vpravdě vstal! Smrt je mrtva, neboť žije ve svých skutcích, jež jsou základem časné i věčné blaženosti. Kristus žije! Přes všechen posměch nevěry jde tato pravda světem, přemáhá žal, bolest, smrt a přináší pokoj a radost. Kristus žije - s ním i já chci žíz a skutky smrti překonati!
12. "Který na nebe vstoupiti ráčil."
Kristus jde k Otci. Na hoře Olivetské jsou naposledy pospolu. Když dobrý člověk odchází, jak trpké je to! A teď odchází nejlepší ze všech. V srdcích apoštolů zůstává touha po něm. "Co tu stojíte? On příjde zas!" Útěcha pro nás, když se loučíme s milými: V Kristu se shledáme.
13. "Který Ducha svatého seslati ráčil."
Apoštolové dělají první exercicie, jsouce spojeni v modlitbě a v rozjímání. Tu se naplňuje přislíbení Kristovo, sestupuje na ně Duch svatý a rozohňuje v nich jiskru lásky Boží, že hoří jasným plamenem a září celým světem. Svědkem je Duch, Pravda nejvyšší, která zde na světě jest, On prozařuje temnosti osudu, On luští záhady bolestné. Vše proniká, vše oživuje. Láskou je Duch. V jeho očistném ohni roztavují se protivy jako vosk na slunci. Jedna láska hoří ve všech, kteří jsou naplněni Duchem svatým. "Příjď Duše svatý., naplň srdce svých věřících a zapal v nich oheň lásky své!" Ó Bože, který jsi srdce věřících Duchem svatým osvíti a poučil, dej nám, abychom v těmž Duchu právě smýšleli, a z jeho útěchy vždycky se radovali, skrze Krista Pána našeho."
14."Který tě, Panno, na nebe vzíti ráčil."
Touha Panny Marie po nebi se vyplnila. Panna Maria byla se spasitelem v nazaretě, šla s ním křížovou cestou. Nyní je s ním v radosti. Stojíme u hrobu matky. Ale ona není mrtvá. Božský syn jí vzkřísil k blaženosti věčné. Z hrobu této matky roste požehnání. "Blahoslavení mrtví, kteří umírají v Pánu. Ano," praví Duch svatý , "ať odpočinou od svých námah, neboť skutky jejich jsou s nimi." (Ap. 14, 13.)
15. "Který tě, Panno, na nebi korunovati ráčil."
Příjde hodina, kdy koruny tohoto světa padnou, koruny moci, koruny bohatství, koruny požitků, koruny slávy. Jen jedna koruna zůstane: o ní apoštol dí:"Nyní mi zůstane koruna spravedlnosti..." Pojď duše má, příjmi korunu věčné slávy, korunu nehynoucí krásy. "Bůh sám bude tvou korunou." "Co pomůže člověku, kdyby celý svět získal, ale škodu trpěl na své duši?" Jedno jenom je třeba. Bože, dej, abychom nikdy této nejlepší částky neztratili!
Imprimi potest. Prague 1. Sept. 1932, Joan. Haderka, praepositus provinc. C. Ss. R. Imprimatur Nr. 14.282i. Oloumoucii, die 2. Sept. 1932. Josephus Vyvlečka, Praeses a. e. Consistorii.
Kontakt
Bratrstvo Živého růžence Brno
formosus@seznam.cz